I intenzivní zemìdìlství mùže být ekologické, øíká šéf Agro Jesenice - iDNES.cz (2023)

Nedávno jsem projíždìl Bavorskem a bìžnì vidìl solární panely po boku zemìdìlských podnikù. Dodávají energii tøeba pro sladovny. U nás je tohle zatím spíše ojedinìlý úkaz. Nebo se pletu?
Nìmci jsou trochu dál. Solární panely jsou dobré, ale samy o sobì neøeší celý problém. V zemìdìlství to funguje v kombinaci s ostatními zdroji – vìtrnými elektrárnami a BPS (bioplynovými stanicemi – pozn. red.). Tahle kombinace tvoøí energetický celek. U nás moc BPS není, vìtrníkù jen pomálu a fotovoltaické elektrárny (FVE) se teprve rozjíždìjí.

Proè? Je problém v legislativì nebo malé podpoøe?
V legislativì ani tak problém není. Ano, potøebujete stavební povolení, nicménì to není až taková potíž. Zemìdìlci navíc zpravidla dosáhnou na dotaci z evropských modernizaèních fondù. Možná jsme u nás trochu zaspali dobu, ale o to více se obdobné projekty rozjíždìjí.

Sám ale øíkáte, že jenom fotovoltaika nestaèí.
Dám vám pøíklad za Agro Jesenice. My vlastníme 3 bioplynové stanice. Zároveò vlastníme areály pro chov zemìdìlských zvíøat, na jejichž støechách chceme instalovat solární panely o výkonu až 3 000 kWp. Energii z nich využijeme v našem mrazírenském závodu.

Bioplynky chceme do budoucna pøevést ze stálého zdroje energie na doplòkový – vybudovat u nich zásobníky bioplynu a regulovatelnou elektrickou energií z nich doplòovat fotovoltaiku. Když to propojíme, tak ve dne budeme využívat energii ze slunce a v noci z bioplynky. Pøiblížíme se tak energetickému ostrovu, díky kterému vyrábíme energii ètyøiadvacet hodin.

Ne každý zemìdìlec má ale haly na chov zvíøat. Nìkteøí zemìdìlci plánují stavìt fotovoltaiky na pùdì, kterou obhospodaøují. To ale vadí lidem, kteøí poblíž polí žijí. Plus jsou zde mnohými kritizované vìtrníky. Nepøedstavuje taková technologizace zemìdìlství pøíliš velký zásah do krajinného rázu?
To máte asi takhle: lidem vadí drahá elektøina, ale zároveò budou nadávat na panely a vìtrníky, máme auta a chaty, ale dálnice nám vadí. Když bude každý mluvit do všeho, neudìlá se nic. Samozøejmì, že vìtší zmìny musí být øádnì promyšlené a spoèítané. To se však dìje – nikdo nepùjde do zbyteèného finanèního rizika.

A ten zásah do krajiny? Lze pod fotovoltaikou nìco pìstovat?
Lze. Je to ale nároèná forma pìstování. Otázkou je návratnost. V Holandsku, kde je nedostatek pùdy, bych to pochopil. U nás to nedává smysl.

Jak moc pøispívá energetická efektivita k ekologizaci zemìdìlství?
Víte, to je mýlka moderní doby, že zemìdìlství je neekologické. A už vùbec to neplatí o dnešku. Tøeba my používáme pásové traktory, které pøi pøípravì neutužují pùdu. Postøikovaèe a secí stroje øídí GPS, takže nedochází k pøesívání nebo pøílišnému pøestøikování èi hnojení. Kromì toho, že to je šetrné k životnímu prostøedí, ušetøíme až 20 procent nákladù.

Kdyby tak hospodaøili všichni zemìdìlci u nás, uživili bychom 15 milionù obyvatel – a pøitom zachovali dobré životní prostøedí. Dochází k obviòování støedních a vìtších podnikù, že se o pùdu nestarají, nièí životní prostøedí a nevytváøejí pracovní místa na venkovì. Ale to je nesmysl.

Namítnu, že se pøesto dá hospodaøit více ekologicky.
Dnes se mluví o extenzivním ekologickém zemìdìlství, ale podívejme se na èísla. V Èesku máme 17 procent pùdy v ekologickém systému – ale vyrobí jen jedno procento potravin. Podle èetných studií, napøíklad Vývoje ekologického zemìdìlství ÈR v ekonomických souvislostech z Mendelovy univerzity v Brnì z roku 2015 dochází k takzvanému ekologickému paradoxu, kdy extenzivní ekologické zemìdìlství má energetickou nároènost 1,5–1,7x vyšší a zanechává 1,5x vyšší uhlíkovou stopu na jednotku produkce než konvenèní zemìdìlství. Tak co je víc ekologické?

Umím si pøedstavit, že jsou i jiné studie.
Vážnì doufám, že díky souèasným problémùm s nedostatkem a s nárùstem cen se pøehodnotí øešení energie z obnovitelných zdrojù první generace a do celkového pohledu na zemìdìlství se vrátí zdravý rozum. Pøi rozumném hospodaøení není zemìdìlec škùdce v krajinì, je to dùležitý pomocník pøi øešení ekologických problémù.

Pøestaòme hodnotit zemìdìlce na malé a velké, ale na dobré a špatné hospodáøe, podle toho, jak dokáže zhodnotit dar, který nám dává úrodná pùda, ne každý stát ji má. Všechny spoleènosti v historii lidstva, aby se mohly rozvíjet, si musely zajistit dostatek energie, platí to i pro nás. A v tom má zemìdìlství nezastupitelnou úlohu.

Pojïme zpátky k využití obnovitelné energie v zemìdìlství. Je to cesta?
Má obrovský potenciál! Dnes je v Èesku v provozu cca 500 malých a støednì velkých bioplynových stanic, které vyrábìjí elektrickou energii. Vedle toho se ještì z melasy a obilí vyrábí biolíh a z øepky bionafta, ale je to jen zlomek toho, jak by zemìdìlství mohlo pøispìt k zajištìní dostatku energie šetrné k životnímu prostøedí.

Dnes máme 3,5 milionu hektarù zemìdìlské pùdy, k výrobì potravin postaèí 2,5 milionu, pøièemž milion je možno využít k výrobì energie. Pak je tu milion hektarù trvalých travních porostù, vìtšinou v extenzivním ekologickém režimu, které v podstatì nic neprodukují a i jejich pøínos pro životní prostøedí je sporný.

Podle vás by bylo lepší tam vyrábìt energii?
Ano. Na té ploše by se mohla vyrábìt ekologická energie z obnovitelných zdrojù. Nahradila by se tak fosilní paliva a tím by se pøispìlo k ekologii více, než když se zde v podstatì nic nesklízí. Pøi støední intenzitì výroby (5 kWh z m² by se za rok na 1 milionu hektarù získalo 50 TWh energie v biomase, pøi její pøemìnì na elektrickou energii by se získala cca tøetina z tohoto množství, což je kolem 15 TWh, a to pøedstavuje roèní výrobu jaderné elektrárny Dukovany. I kdyby se to uskuteènilo jen z poloviny, poøád to jsou dva bloky v Dukovanech, o kterých se dohadujeme a ještì budeme dohadovat desítky let a i investiènì by to bylo levnìjší. A potom zde máme i pøínos k HDP.

Máte ho spoèítaný?
Naše zemìdìlství se sice podílí na HDP ze 2–3 procent, ale to je zjednodušený pohled. Celý agropotravináøský komplex tvoøí 15 procent HDP, a to už se blíží k nejdùležitìjším oborùm, i k automobilovému prùmyslu. Pøitom zemìdìlství vinou pøedsudkù jede na pùl plynu, protože z ideologických dùvodù podporujeme malé farmy, které ale v souèasném tržním tlaku nemohou obstát. Dotace pobírá 34 tisíc zemìdìlských subjektù, ale 90 procent vepøového masa, 85 procent mléka, 80 procent drùbeže a vajec zajišuje jen zhruba tisíc støedních a vìtších podnikù.

Globalizace pøinesla takový ekonomický tlak, že ti malí už nároèné komodity, jako je ovoce, zelenina, mléko, maso a drùbež, v podstatì nevyrábìjí, protože to ekonomicky neustáli. Jen u nás v rozporu s celým svìtem, který jde cestou produktivity vìtších celkù, z ideologických dùvodù chceme jít cestou opaènou. Ekonomika se ale politikou znásilnit nedá, na to už doplatil svým kolapsem socialismus.

Kdyby se jelo na plný plyn, jak by to vypadalo?
Uvedu další pøíklad. Protože jsme silnì omezili živoèišnou výrobu, tak jsme snížili domácí spotøebu a roènì vyvážíme pøebytek obilovin ve výši cca 3 miliony tun. S tím jsme ale ochudili naše pùdy o 157 tisíc tun èistých živin (dusíku, fosforu, draslíku, hoøèíku), které by se mìly pøes živoèišnou výrobu vrátit do pùdy zpìt. Aby se zachovala její úrodnost, tak musíme nakoupit a dovézt zhruba 420 tisíc tun prùmyslových hnojiv. Pøi nákladu 25 tun na jeden kamion je potøeba 120 tisíc jízd kamionù na vývoz obilí a 17 tisíc jízd kamionù na dovoz hnojiv.

Kdyby se na této pùdì pìstovaly plodiny pro výrobu elektrické energie pøes bioplynové stanice, tak vyrobíme 10 TWh (60 procent kapacity JE Temelín). Pøitom se všechny živiny vracejí zpìt do pùdy (my si vezmeme jen energii slunce, kterou tam zabudovaly zelené rostliny) a odpadá veškerá dálková doprava obilí a prùmyslových hnojiv. Elektøina bìhá po drátech sama, co je potom ekologické? Pøi dnešních cenách dostaneme za vývoz obilí 18 miliard korun, když odeèteme náklady na dopravu a nakoupení hnojiv, tak nám zùstane cca 15 miliard korun. Pøi výrobì 10 TWh elektrické energie a cenì 3 Kè/1kWh to je 30 miliard korun.

To už je rozdíl.
Všimnìte si, že každý vyspìlý a bohatý stát má i vyspìlé zemìdìlství, které pøi souèasném vìdeckotechnickém rozvoji dokáže skloubit výrobu s ochranou životního prostøedí. Prosazovat extenzivní omezování výroby a myslet si, že to je v zájmu životního prostøedí, je slepá cesta a nemá perspektivu. Myslet si, že k prosperitì a ke zdravému životu se dostaneme pøes extenzitu, je hloupost, pøes nevýrobu ještì nikdo nezbohatl. Nᚠproblém je, že za celých 33 let od listopadu 1989 ještì žádná vláda nezpracovala dlouhodobý výhled pro rozvoj našeho zemìdìlství jako celku.